Na úvod:

Karel: Musím konstatovat, že kytara se mnou kráčí již skoro 54-let, kdy jsem ve 4. třídě potkal tehdy ještě cikánského spolužáka Jance Mirgu a ten mi poprvé ukázal jak se hraje cikánské G-čko, D-čko a pak ještě pár dalších. Janec pořád hraje a podle facebooku je dost dobrý.

Já jsem zhruba polovinu svého kytarového života vystačil jako každý tramp s pár akordy a vrcholem pro mne byly 6-kové a dimenzovaný akord v Rose na kolejích a jako revoluce byl akord Amaj ve stejnojmenné písničce mého vrstevníka Karla Plíhala.

Další spolužák Jirka Just, jehož dědeček měl za 1. republiky firmu na výrobu hudebních nástrojů, mi věnoval nebo vyměnil za kolo tenorové banjo z předválečné produkce. Na toto banjo jsem se naučil své první a jediné akordové sólo k písničce Jarky Mottla Marta a slavil jsem s ním na Portách velké úspěchy s naší kapelou Pytláci a dokonce dostlal diplom od samotného Kapitána Kida.

Mého brnkání na banjo si všiml kamarád potápěč Petr Vařák, takto banjilsta přerovského hudebního uskupení Academic Jazz Band a navrhl mi jestli bych místo něj nechtěl nechtěl na banjo hrát v AJB, že už ho to nebaví a raději by hrál na Tubu. Musím přiznat že jsem v té době na tu tenorku uměl jen akordy v G-dur, C-dur a D-dur a možná jsem uměl nějaké sedmičky a molly.

Akordy jako Bb, Eb-něco, F#dim7 a pod byly pro mne jako pro ostatní trampy kolem strašákem. Petr podotkl, že když se to stihnu za 3 týdny naučit můžu jet s AJB do Německa na měsíční turné. Uff!!!! Tak to mne dostalo;

Tato písnička č. 41 When You're Smiling je dodnes v mém kmenovém jazzovém repertoáru, zpíváme tam jak anglický text tak i jeho českou verzi od K.T.O. Plácek v oudolí. No ale řekněme si, ty akordy v tónině F-dur (1xb) pro tříakordového trampa docela záhul a to krát 300.

To prosím kapelník Ota Smejkal, v době před počítačovými aplikacemi, psal pro každého člena kapely AJB propiskou. Nu nějak jsem z počátku zvládl akordy ale ty lomítka v taktech, když nebyly právě čtyři, mi dělaly dost problém. Nu a takové ty mocniny, o čem dnes vím že jsou tzv. Prima až x-volty, jsem zvládl až Německu, kdy jsem po stovkách hraní stejné skladby už odposlouchal a s titulem dopravního inženýra postupně pochopil.

Obrázek Academic Jazz Band – Já s banjem a Petr Vařák již s tubou

A pak to přišlo. Dostal jsem 300 tvrdých notový listů větších jako A4 a v nich nad notovou osnovou ty divné akordové značky o kterých tady dále mluvíme. Źádné diagramy a prstoklady jen písmena A-F, (tedy: C-D-E-F-G-A-B) a k tomu divná kolečka (o, ∅) , trojúhelníky, zkratky jako: dim, sus, add, a pak ty nesmysly jako b a #

---

UNIVERZITA AJB

Academic Jazz Band se tak pro mne, slovy klasika, stal mojí univerzitou i ZUŠ a to co mne nikde ve škole nenaučili doháním až teď důchodu, kdy na to mám čas.

Musím bohužel konstatovat, že většina mých kamarádů trampů a hospodských kytaristů v mém věku ale i mnohem mladších ještě pořád hraje 99% skladeb v G-dur jen na tři akordy a vůbec jim to nevadí i když písnička jich má v orginále třeba pět.

AJB mi navíc dal příležitost na vlastní uši slyšet Stephana Grappelliho v Německém Freiburgu za doprovodu dvou gypsy kytaristů a to mne dostalo.