Přiznám, že se mi líbí kombinace gypsy swingu, jako akusticky hraných jazzových standardů, blues a latiny v kombinaci se zpěvem (který se v ortodoxním pojetí moc nenosí) a pokud možno v české kotlině i s českými texty.

Asi to je u nás docela fenomén, možná pro špatnou znalost angličtiny, která sice těmto písničkám hodně sluší, ale bohužel nikdo jí u nás ze starší generace moc nerozumí a i naše výslovnost musí být hodně komická pro rodilé nebo pokročilé mluvčí. Osobně si myslím, že je celá spousta kvalitních textů počínaje Osvobozeným divadle a ryzími jazzy od Jaroslava Ježka, Wericha a Voskovce, Josefa Kainara ale vůbec bych nepominul úžasný vklad SEMAFORu a Ivana Mládka, které přinesly český jazzík do širokého povědomí.

Samostatnou kapitolo je určitě moderní trampská písnička typu Hobousárny od bratří Ryvolových a Jaroslava Velínského vulgo Kapitána Kida a jeho skvělé sestavy Krakatit. Stačí si poslechnou poslední ryze jazzovu úpravu Mikiho písniček v albu Miki Ryvola a Orchestr. Po svém k tomu přistoupil i v podstatě písničkář Karel Plíhal akustickým jazzovým albem Nebe počká, který tímto počínem k 100-mu výročí Josefa Kainara spustil celou lavinu zájmu o tyto skladby a to s úžasným přispěním Zuzky Navarové.